Ježíš je Králem. Ale čeho?

Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, 
aby ho prohlásili za krále.
Proto se zase odebral na horu,
úplně sám. (Jan 6,15)

Nebyl snad obdiv lidí k Ježíšovi namístě? 
Byl snad někdo vhodnější pro roli krále – vysvoboditele, 
po němž Ježíšovi současníci toužili? 
Nebylo v moci Boží, aby se Ježíš stal králem a ujal se vlády?

Možná bychom i my dnes rádi, 
kdyby se Ježíš ujal kralování nad celým světem. 
Teď a hned - místo všech parlamentů, politiků a pochybných celebrit! 
(Nebo abychom alespoň my křesťané, 
strážci všeho dobrého a pravého, z jeho pověření kralovali.)

Naštěstí s Trojjediným Bohem nelze manipulovat. 
Ježíš zůstal tehdy a zůstává i nadále věrný Otcově vůli 
a skutečné moudrosti. 
Nestal se králem ani Palestiny ani světa, 
ale stal se králem mnoha lidských srdcí, která se mu otevřela. 
Od apoštolů přes světce až po lidi neznámé.

Skutečně vládl, obohacoval život a pokořoval zlo v člověku. 
Má tedy šanci kralovat i dnes. 
Ne ve světě nade všemi jako pozemský super-vladař, 
ale v tobě, ve mně, v nás.

Tomuto kralování se nevzepřel ani tehdy, 
ani nikdy později, ani dnes. 
Má tedy šanci. 
Máme tedy šanci.

A to je skvělá naděje pro nás i pro svět.