Stránky farnosti Boršice u Buchlovic

O farnosti

 

Kostel a jeho dějiny


Středovský vypravuje, že se v Boršicích nalézal až do roku 1421 krásný kostel z kamenů křesaných, který táborité rozbourali a zapálili a kameny křesané k stavění svých tvrzí do Ostroha a Nedakonic odváželi. Toho roku zapálili táborité i školu a faru a faráře Václava umučili.
Při opravě lednice v Dolním mlýně roku 1884 vyvalil se ze zdi krásný křesaný kámen, pilířový, jenž se nyní nalézá ve farské zahradě (na něm kámen z kaple od sv. Klementa, na způsob mitry). Ten byl položen za zeď, aby jen vyplnil místo. Zde pak v této lednici jsou z křesaných kamenů více nežli na sáhu dlouhých stavěny, sotva pro ten mlýnek křesaných, čili zhotovených. Zdá se, že táborité nemohli těch kamenů dále dopraviti, u mlýna jich poshazovali, z nichž pak byly důkladné zdi postaveny, a zmíněný kámen, který se nehodil do zdi, byl položen za zeď k vyplnění místa. (Nyní je už Dolní mlýn rozbořen.)
Od roku 1421 uplynulo 32 roků, nežli byl v Boršicích nový kostel postaven. Jak se zdá, z nouze jen malý, dřevěný, jehož slabé základy spatřujeme dosud od půlnoční strany za kostelem vyčnívati.
Kostel sv. Václava (28. září), nacházející se 223 m. n. m., v pořadí už řetí, je jednolodní podélná barokní stavba z let 1670 – 1680. Valeně klenutý presbytář je zakončen trojboce. Vyšší loď má rovný strop. Na západní straně se kostel opírá o hranolovou věž (30 m), která však byla postavena až ke konci 17. století na místě staré dřevěné zvonice. Je zastřešena štíhlým jehlanem z roku 1867. Roku 1791 byla celá stavby i s věží podepřena čtyřmi nárožními pilíři. Chrámový prostor je osvětlován deseti vysoko položenými a obloukem zaklenutými okny.
Rozměry kostela byly 34x10x10 m. Vnitřní zařízení kostela je borokové a novější. Barokové sloupové záoltáří z cihel a mramorové štuky je osazeno hodnotnými sochami andělů a sv. Ludmily. Na podstavcích jsou štukové sochy sv. Cyrila a Metoděje jako biskupů. Oltářní obraz sv. Václava maloval Alois Zapletal z Kroměříže roku 1850 a nahradil tím starší od Ignáce Raaba. Renovace presbytáře v duchu II. vatikánského koncilu byla navržena akademickým sochařem Milivojem Husákem a provedena z bílého kamene v roce 1989. Poslední posvěcení kostela se konalo 9. října 1803.
Přízemní farní budova byla postavena r. 1836. Farnost v obci je starobylá, souvisí s držbou velehradského kláštera a byla až do zrušení kláštera obsazována tamními cisterciáky. Tehdy k ní náležely Tučapy, Zlechov a Tupesy. Čtyřikrát se pokoušeli farníci z Tupes odtrhnouti od farnosti boršické a připojiti se k farnosti velehradské. Podařilo se to až v roce 1911. (Zlechov se stal samostatnou farností až v roce 1991.)
Původně byla fara boršická jen pro jednoho kněze, potřeboval-li farář pomoci, přišli duchovní z Velehradu nebo františkáni z Uh. Hradiště, bývali zde i františkáni až ze Skalice. O jednom františkánovi ze Skalice se zachovala pověst (podle Nesrsty), že uměl hráti na citeru velmi dovedně. Doma (v Boršicích, když zde byl) nevečeříval, ale každý den v podvečer byl hostem v některém sklepě, kterých bývala hojnost, plném dobrého vína a besedníků. Kydž tu posvačil klobásy nebo husí játra či jiné maso a vypil druhý pohár, počal na citeru hráti. Ke konci besedy byla jeho oblíbená píseň „Už se všeci oženili, enom Donaj ostal, a ten Donaj a ten Donaj, najpeknější dostal“.


Seznam duchovních správců v Boršicích

Mikuláš 1421
Václav 1421
Farnost v letech 1453-1784 inkorporována k cisterciáckému klášteru na Velehradě
Filip, OCist. 1570
Jan Jestřabský
Albrecht Kuřelovský
Malachias 1623 velehradští mniši
Matouš Wanelius 1623-1626
Ondřej Dobrašovský 1626
Tomáš Sinuledes, OCist. 1640
Pavel Supmitz, OCist. 1640-1645
Pavel Hořínka, OCist. 1649-1650
Pavel Fabritius, OCist. 1650-1658
Martin Jeřábek, OCist. 1658-1661
Benedikt Fabritius, OCist. 1661-1664
Šimon Gřenský, OCist. 1664-1671
Kristián Hirschmentzl, OCist. 1671-1674
Jiří Bernard Karas, OCist. 1674-1682
Benedikt Stohandl, OCist. 1682-1688
Cyril Hrdlička, OCist. 1688-1698
Kristián Hinterwaldl, OCist. 1698-1704
Fabián, OCist. 1704-1708
Filip Rolnický, OCist. 1708-1711
Rajmund Kalivoda, OCist. 1711-1715
Ludník Ganzner, OCist. 1715-1724
Václav Košembor, OCist. 1724-1726
Vavřinec Šablík, OCist. 1726-1729
Eugen Smrhola, OCist. 1729-1739
Alexander Jakůbek, OCist. 1739-1743
Norbert Ximenes, OCist. 1743-1747
Jakub Menšík, OCist. 1747-1749
Fabián Veselý, OCist. 1749-1756
Leopold Trtina, OCist. 1756-1758
Bedřich Hájek, OCist. 1758-1762
Amand Kuchyňka, OCist. 1762-1774
Tomáš Kotek, OCist. 1773-1776
Alan Hasík, OCist. 1776-1794
Jan Brhel 1795-1826
Josef Fritsch 1829-1839
Jan Chrysostom Nesrsta 1840-1870
Jan Studený 1870-1904
Antonín Štaffa 1904-1931
Josef Hurt 1932-1944
Alois Mikuláštík 1944-1945 administrátor
Petr Crhák 1945-1952
Alois Mikuláštík 1952-1959
Jasef Macík 1959-1960
Farnost administroval ze Stříbrnic
František Kostrbel 1960-1981
Jan Gacík 1981-1988
Pavel Řičica, OP 1988-1990
Jaroslav Bíbr 1990-1993
Milan Ryšánek 1993-2003
Gregorz Kotynia 2003-2009

Anton Kasan 2009 - 

Seznam kaplanů a 1. kooperátorů v Boršicích

Jan Kožíšek 1791-1797
Bonaventura Janeček 1798-1801
František Javůrek 1801-1802
Jan Rozkošný 1802-1805
Michael Vavrůch 1805-1810
František Orel 1810-1811
Martin Slavíček 1811-1826
Jan Tesař 1826-1830
Josef Scholz 1830-1834
Matěj Eliáš1834-1835
František Kočíř 1836-1851
Jan Hrubý 1851-1865
Jan Studený 1865-1870
Ignác Kašpárek 1870-1880
František Kužela 1880-1882
Alois Pavlíček 1882-1886
Jan Tomášek 1886-1889
Jan Veselý 1889-1902
Jan Dostál 1902-1904
Cyril Mackovík 1909-1921
Josef Hurt 1921-1927
Ignác Bezděk 1927-1928
Jaroslav Kunštátský 1928-1932
Bedřich Pálka 1933-1934
Inocenc Kukla 1934
Alios Urban 1935-1937
Ladislav Suchánek 1937-1944
Alois Lyčka 1944
Alois Mikuláštík 1945-1952

Seznam 2. kooperátorů v Boršicích
Alois Kusala 1899-1909
Pavel Pokorník 1944-1945


Hřbitov

Až do roku 1830 pohřbívali farníci okolo kostela. \u školy byla branka ke kostelu vedoucí, vedle ní vrata k faře, d níž se mezi dvěma zdmi na dvůr farní jezdilo. Ale roku 1872 byla calá zeď od školy stržená a celá plocha okolo kostela vyrovnána. Nezbylo zde již ani jednoho kříže nad hroby.
Roku 1829 bylo usneseno postarati se o nový hřbitov. Obec Boršice darovala novému hřbitovu pozemek, který byl úhorem, sem tam nějaký ořech nebo višně. Zeď okolo hřbitova se upěchovala z hlíny a byla doškami přikrytá, hřbitovní plocha byla až do roku 1872 velmi nerovná, samý hrb, důl a břeh. V té době byl hřbitov upraven, vyrovnán a rozdělen na dvě části: pro děti, které ještě neobdržely svaté svátosti, a pro dospělé. Okolo hlavního kříže bylo 6 prázdných hrobů pro kněze. Dobroděj jeden daroval 6 věder vína ku posile dělníků o snídani a svačině. Měli všichni strach, by nějaká nemoc z toho nepovstala, neboť letní dobou bylo silný zápach cítiti z hrobů, z kterých byla 3-4 stopy hlíny vzato při rovnání. Chvála bohu zůstalo všechno zdravé. Po vykonané práci pomodlili se v kostel žaltář za všechny zemřelé, lidu bylo plný kostel.


Boršické zvony

I boršické zvony 11. června 1917 odzvonily. Vzaty byly 2 největší, z nichž sv. Václav pochází z r. 1902, Maria z r. 1895. Na sv. Václavu byly různé ornamenty a nápis: "Sv. Václave, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím!" Na Marii ornamenty s obrázky P. Marie s nápisem: "Ad honorem B. Mariae V." Nové byly před několika lety vezeny z nádraží do Boršic opentlené šimky, nyní z Boršic, rozbité na kusy, vezeny na nádraží smutečními vraníky. Tak smutně skončily po několikaleté věrné službě farnosti boršické. A dne 22. listopadu 1917 přišla řada na ostatní 3 zvony, jménem Josef, Kliment a umíráček. Když zvony byly sneseny, v nestřežené chvíli umíráček zmizel. Byla po něm velká sháňka, farář byl obviněn, že jej musí najít a odevzdat. Bylo velké pozdvižení a tři muži z Boršic- Pravdík, Donátek a Hlaváček- s holemi bránili zvony. Až po delším přesvědčování pana faráře se umírnili. Ten jim též vyprosil, aby byli zproštěni potrestání vojenským soudem. Ale na Vše svaté roku 1918 se najednou objevil k radosti všech farníků. Vrátil se ze zajetí. A kdo? Náš umíráček bez porušení. Nikdo nevěděl, kde se zdržoval, jen bylo řečeno, že byl ukryt v jedné podzemní místnosti a tam našim padlým vojákům vyzváněl.
Nový zvon "Maria" byl objednán u české firmy pana Manouška v Brně a poslední den v roce 1918 byl za velké účasti občanů vytahován na věž. Farář Antonín Štaffa řekl, že po půldruhém roce zase oživne věž, odkud bude vyzvánět do širého kraje a bude svolávat farníky a občany ke konání služeb božích.
Zvon váží 6q a stál i s dovozem a montáží 3500 korun. Byl to první ocelový zvon v celém hejtmanství. Vyzvednutí a upravení zvonu na věži prováděl pan Ignác Hromada, stavitel v Boršicích. Svěcení druhého ocelového zvonu se konala 11. června 1920. Světil jej místní farář Antoní Štaffa a byl nazván "Václav". Zvon zhotovili v továrně v Plzni za 7000 korun a váží 9,60 q. Nápis na tomto zvonu jest: "Živé svolávám, mraky trhám, mrtvé oplakávám."


Památky

Roku 1902 nechal pan farář Studený postavit 4 kapličky okolo "Radovan čli Hradových" vinohradů, a to na památku svého 37letého pobytu v Boršicích. Roku 1903 na památku svého 38letého pobytu pořídil na zahradě sochu sv. Jana Nepomuckého. Současně založil nadaci pro chudé, kde věnoval 500 korun, a na udržování čtyř kapiček 80 korun.
Kamenný kříž byl posvěcen 12. září 1926 za "Raškounem" (nyní u bytovek). Dříve tam stál kříž dřevěný. Na nový kříž přispěli Leopold Zucker, mlynář v Sovíně, rolník Josef Holáň a místní farář pan Antoní Štaffa, který kříž posvětil za velké účasti občanů a spoků. Kříž zhotovil Josef Topenčík z Uh. Hradiště.

 

Kontakt

P. Anton Kasan

Římskokatolická farnost Boršice u Buchlovic

Školní č. 191
687 09

+420 731 621 262





FARA TUČAPY : P. Vavřinec Černý
výpomocný duchovní

Tučapy 39
68709

tel: 604 367 327
email: v.cerny@volny.cz

Vyhledávání

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode