Ježíš ztělesňuje lásku k Bohu i bližnímu

Drazí bratři a sestry,

Evangelium této neděle (Mk 12,28-34) nám podává Ježíšovo učení o největším přikázání, přikázání lásky, které je dvojí: mít rád Boha i bližního. Svatí, které jsme si nedávno všechny společně připomněli v jediné slavnosti, jsou právě těmi, kteří se s důvěrou v Boží milost snaží žít tento základní zákon. Přikázání lásky může doopravdy uvádět ve skutek ten, kdo žije v hlubokém vztahu s Bohem, stejně jako se dítě stává schopným mít rádo, má-li dobrý vztah s matkou a otcem. Svatý Jan z Avily, kterého jsem před nedávnem prohlásil za Učitele církve, píše v úvodu svého Pojednání o lásce Boží: „Příčinou, která nejvíce pobízí naše srdce k lásce vůči Bohu, je hluboké zamyšlení nad láskou, kterou On chová vůči nám… Spíše toto než nějaký užitek nutí srdce milovat, protože ten, kdo poskytuje druhému nějaký užitek, dává mu něco, co vlastní. Avšak ten, který miluje, dává sebe sama se vším, co má, aniž by mu něco zbylo“ (č.1). Láska zpočátku nebyla přikázáním, nýbrž darem, skutečností, kterou nám Bůh dává poznat a zakusit, aby jako sémě mohla vyklíčit také v našem nitru a rozvinout se v našem životě.

Zapustí-li Boží láska v člověku hluboké kořeny, pak je s to mít rád také toho, kdo si to nezaslouží, stejně jako to činí Bůh vůči nám. Otec i matka nemají své děti rádi pouze, zaslouží-li si to. Milují je vždycky, i když jim přirozeně dají na srozuměnou, pokud chybují. Od Boha se učíme chtít vždycky a jenom dobro a nikdy zlo. Učíme se hledět na druhého nejenom svýma očima, ale Božím pohledem, jímž je pohled Ježíše Krista. Pohled, který vychází ze srdce, nezastavuje se na povrchu, jde za zdání a dovede vytušit hlubokou touhu druhého, touhu být vyslyšen, být středem nezištné pozornosti, jedním slovem: touhu po lásce. Uskutečňuje se však také v obráceném směru: otevřu-li se druhému, takovému jaký je, vyjdu-li mu vstříc, projevím-li svoji ochotu, otevírám se také k poznání Boha a vnímám, že je a že je dobrý. Láska Boží a láska k bližnímu jsou neoddělitelné a jsou ve vzájemném vztahu. Ježíš nevynalezl ani jednu ani druhou, ale zjevil, že jsou v podstatě jediným přikázáním. A učinil tak nejenom slovy, ale především svým svědectvím. Samotná Osoba Ježíše a celé Jeho tajemství ztělesňuje jednotu lásky k Bohu a bližnímu, jako dvě břevna kříže, vertikální a horizontální. V eucharistii nás obdaroval touto dvojí láskou tím, že daroval sebe sama, abychom se nasyceni tímto chlebem, měli vzájemně rádi jako On miloval nás.

Drazí přátelé, na přímluvu Panny Marie, prosme, aby každý křesťan uměl projevit svoji víru v jediného pravého Boha jasným svědectvím lásky k bližnímu.