Krize víry

 

Šimon Petr učedníkům řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Tu noc ale nic nechytili. Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ (srov. Jan 21,1-19)

Apoštolové nevěděli,
co si počít...

Biblisté dodnes spekulují, proč se apoštol Petr se svými společníky po Kristově zmrtvýchvstání vrátili ke své původní činnosti – k rybolovu. Byli po velikonočních událostech zcela dezorientovaní? Nevěděli, co konkrétně dělat? Vsadili raději na svou malou a známou jistotu, než aby se vrhli do nejistoty, do které je Kristus posílal? Ztratili víru?

Přímo do jejich nejistoty
vstupuje sám Ježíš

Přímo do této jejich nejistoty ale vstupuje sám Ježíš. Je s nimi, projevuje jim svou náklonnost. Zprvu ho ani nepoznávají. Toto setkání ale pro učedníky znamenal zlom v jejich dalším poslání.

I do našich nejistot
vstupuje Ježíš

I každý z nás je někdy v podobné situaci jako učedníci. I do našich nejistot ale vstupuje Ježíš a promlouvá mnoha různými způsoby, ve kterých ho zprvu ani nemusíme poznávat. I s každým z nás Kristus někde počítá. I pro každého z nás ale platí, že bez Krista je naše namáhání bez trvalého užitku.

Věrnost své roli
nám přináší pokoj a trvalé naplnění

Nebojme se tedy naslouchat jeho hlasu ve svých srdcích, v modlitbě. Nebojme se hledat své pravé a smysluplné místo a každodenní poslání. Věrnost své - i "malé" - životní roli je totiž to, co světu a nám samotným přináší Kristovu spásu, pokoj a trvalé naplnění.