Pochybnosti mohou být prvním krokem k víře

 

Tomáš, jeden ze Dvanácti, nebyl s ostatními, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden... Ježíš opět stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ (srov. J 20, 24-28)

Není jednoduché uvěřit, že se něco stalo, když jsme „u toho“ nebyli. A ještě těžší je uvěřit, když jde o událost, která nás přesahuje a nelze ji rozumově pojmout. Tam pak nastupuje víra. Takovou událostí je i Ježíšovo zmrtvýchvstání - střed křesťanské víry.

Cesty k víře jsou rozmanité. Každý věřící má svou historii víry. Existuje tolik cest k víře, kolik je věřících lidí. K víře může vést určitá životní zkušenost, slovo, setkání, …

Tomáš, zvaný „nevěřící“, neskrýval své pochybnosti o Ježíšově vzkříšení. A Ježíš mu přišel na pomoc, aby ho pochybností zbavil. Pochybnosti mohou být právě prvním krokem k opravdové víře. Pokud se jimi totiž člověk začne zabývat a dá-li Bohu prostor, Bůh mu vyjde vstříc.

Tomáš byl schopen vyznat svou víru v Ježíše Krista až poté, co se s ním setkal osobně a zakusil Ježíšův zájem o něj. Tak i víra křesťanů může být nosná jen tehdy, pokud vychází z osobního vztahu s Kristem. A o ten je možné se pokoušet stále znova, tak jako to u každého vztahu bývá…