konoc, ke světlu, které ozařuje a proniká každou noc a temno
tu. Po křížové cestě postní doby objevme útěchu cesty světla,
která má také 14 zastavení. V nich už nevidíme jen lidskou kru
tost a nenávist kolem Spasitele, ale nacházíme ty, kteří potkávají
Vzkříšeného a jejich život se mění od základů. I Vy, my všichni
k nim máme a chceme patřit. Každému z nás Ježíš říká osobně
a důvěrně: Pokoj s tebou! Neboj se! Následuj mě! Potřebuji tě!
I když v nemoci nebo pokročilém věku jsou naše tělesné výko
ny a pohyby omezeny, můžeme srdcem milovat. A právě tento
„výkon“ má největší cenu a přivolává požehnání.
„Neste břemena jeden druhého.“ Rodina patří k sobě, i závod
o věčnou spásu běží rodina jako tým. Proto jeden druhému po
-
máhá, povzbuzuje, ulehčuje, kde je potřeba. Silnější táhne svým
příkladem ty slabší, aniž by se vyvyšoval
(z postního pastýřského listu)
. I nemocní či tělesně slabí, kteří potřebují pomoc, mohou
být silní ve víře a pomáhat zdravým kolem sebe dobrotou srd
ce, příkladem trpělivosti, povzbuzením, úsměvem či vděčností
a mnoha dalšími způsoby, protože „láska je vynalézavá“.
Myslíme na Vás, žehnáme Vám a děkujeme za vše, čím Vy
podpíráte nás.
arcibiskup Jan a biskup Josef