Připomínáme si 35 let od úmrtí P. Antonína Šuránka

Před pětatřiceti lety, 3. listopadu 1982, se slovy „žehnám všem kněžím“ naposledy vydechl P. Antonín Šuránek, služebník Boží, který vychoval několik generací kněží a sebe označoval za brigádníka Ducha svatého.

Na připomínku tohoto významného muže naší církve se již příští týden uskuteční vzpomínková bohoslužba obětovaná za svatost kněží a nová povolání. Uskuteční se 7. listopadu 2017 od 16.00 v kapli sv. Antonína na Blatnické hoře. Můžete si naladit i TV Noe, která v sobotu 4. listopadu od 17.25 vysílá dokument o P. Šuránkovi.

Vzpomínky

P. Antonín Šuránek vychoval několik generací moravských kněží. Arcibiskup František Vaňák na něj vzpomínal: „Silně a šťastně ovlivnil mnoho kněžských ročníků, a tím celou arcidiecézi. A veškeré působení podložil modlitbou a utrpením“ (Z celého srdce, CMD, Vrchoslavice 1990).

Arcibiskup Jan Graubner v něm vidí člověka pevného, který je otevřený božímu vedení. Biskup Josef Hrdlička o něm svědčí jako o muži silné pokory, který žil s vědomím, že vše, co děláme jako Boží služebníci, je vlastně málo. Jako bohoslovec jej v kupletu na mikulášský večírek olomouckého semináře vystihl: „Spirituál, duše zlatá“.

P. Pavel Uhřík OFMcap jej popsal v aktuálním čísle Poutníka svatoantonínského jako vychovatele generací moravských kněží, proroka naší doby, který uměl mluvit, ale ještě více naslou­chat.

Paní Marie Pochylá z Uherského Hradiště jej znala nejen ze mší a poutí, ale i z občasných setkání ve vlaku, když se na samém začátku sedmdesátých let ještě mohla věnovat svému učitelskému povolání. Po jeho smrti z něj učinila „patrona“ celé rodiny a uchovávala jeho odkaz v hluboké úctě. Její dcery vzpomínají na setkání s ním u sv. Antonínka v době, kdy tam nuceně končil, a jak ho v posledních letech života vídaly v černém zimním kabátě sedávat ve františkánském kostele Zvěstování Panny Marie v Uherském Hradišti.

Dílo

P. Antonín Šuránek je autorem mnoha publikací, které mohly být vydány až po roce 1990. Odráží se v nich jeho osobní svědectví víry, ať už formou autobiografických vzpomínek, rozjímaní nad Písmem či životopisy lidí, co život zasvětili Bohu. O jeho dílo pečoval zejména P. Alois Kotek (+2013).

Založil Matici svatoantonínskou, která se jeho odkazu a zvelebování poutního místa a kaple sv. Antonína nad Blatnicí věnuje dodnes.

Stručný životopis

P. ThDr. Antonín Šuránek (29. května 1902 – 3. listopadu 1982) se narodil v Ostrožské Lhotě na Slovácku, kněžské svěcení přijal v roce 1926. Již v roce 1929 byl ustanoven spirituálem kněžského semináře v Olomouci a působil v něm až do roku 1948, kdy odmítl přejít na státem kontrolovaný seminář v Praze (později v Litoměřicích). Přednášel na Cyrilometodějské teologické fakultě až do jejího zrušení v roce 1950, krátce působil jako kaplan ve Velkém Ořechově u Uherského Brodu a v roce 1951 byl z nemocnice v Kroměříži, kde byl hospitalizován se zápalem plic, odvezen Státní bezpečností do internačního kláštera v Želivě, kde byl společně s biskupy Tomáškem a Otčenáškem držen v přísné izolaci od ostatních duchovních. Odtud byl v roce 1955 propuštěn a až do odchodu do penze v roce 1962 pracoval jako dělník ve vápence ve Štramberku. V letech 1968 – 1970 mu bylo dovoleno se opět ujmout výchovy bohoslovců v obnoveném kněžském semináři v Olomouci. Pak vedl duchovní správu v Blatničce, pod poutním místem sv. Antonína, o které pečoval až do zbavení státního souhlasu k výkonu kněžské služby v roce 1975. Po zbytek svého života žil u svého synovce P. Antonína Dominika a zemřel v nemocnici v Ostravě-Petřkovicích. Pochován je ve svém rodišti. Diecézní proces blahořečení probíhal v letech 1996–1999 a vatikánská kongregace potvrdila jeho správnost roku 2000.