Slovo P. Antona Kasana

Drazí spoluobčané, bratři a sestry.

Chybíte mi. Denně sloužím mše svaté a v modlitbách myslím na Vás. Prožíváme těžké dny. Právě v těchto zkouškách se může projevit naše víra, naděje, láska, lidskost, spolupatřičnost, zodpovědnost jeden za druhého. Malý, drobný skutek Veroniky z křížové cesty, si připomínáme již dva tisíce let. Protlačila se přes řadu vojáků a rouškou utřela Ježíšovi tvář. Nebála se vojáků, měla touhu vykonat dobrý skutek potřebnému.

ROUŠKA – ušitá v naší obci Veronikami dnešní doby.
Roznesená všem potřebným.
Zodpovědně nosena na tváři, když jdu jen za nutných okolností ven.

ROUŠKA, nosí ji děti, mladí i staří. Tak král, lékař, učitel … jak prodavač, zedník, krejčí … Jsme lidé, před Bohem stejní, rovnocenní. Jsme i stejně zranitelní. Potřebujeme jeden druhého a potřebujeme jeden druhého chránit.

ROUŠKO, jednou Tě dáme z tváře dole a zůstaneš jen na fotkách, jak jsme tě nosili. Už teď můžeme odhalit svou pravou tvář, jací jsme v těžkých chvílích. Buďme pro druhého Veronikou v dnešní době. I ona se bála, co bude. Vše dobře dopadne a žádný i ten nejmenší dobrý skutek nebude zapomenutý. Svatá Veroniko, ať vidíme v každém člověku Ježíšovu tvář.

Drazí lidé, spojme se také v modlitbě.

I jak se teď cítí někdo osamocen, není sám, jsme spolu.

Modlitba nemění svět. Modlitba mění lidi a lidé pak mění svět.

V Boršicích 20.3.2020                                                     Váš P. Anton Kasan,, farář