Svatý Jan Sarkander (svátek 6.5.)

Narodil 20. prosince 1576 v katolické rodině ve Skočově na Těšínsku. Matka se jmenovala Helena Gurecká a jeho otcem byl Řehoř Matěj Sarkander, patrně potomek zchudlé šlechty. Kromě nevlastního bratra z prvního manželství matky měl Jan ještě sestru a bratry Pavla, Václava a Mikuláše, který se stal rovněž knězem. Slezsko bylo už tehdy vícejazyčné, a pokud jde o vyznání, převládali zde luteráni. Možná i z toho důvodu se rodina záhy přestěhovala do katoličtějšího Příbora. 

 

Jan v letech 1597 až 1603 studoval filosofii u jezuitů v Olomouci a v pražském Klementinu, poté teologii ve Štýrském Hradci (Grazu). Po studiích teologie se však nenechal vysvětit a roku 1606 se vrátil na Moravu. Téhož roku se v Meziříčí zřejmě oženil s Annou Plachetskou, protože se nám dochovala podepsaná manželská smlouva. Nicméně pouhý rok nato, zřejmě jako vdovec, přijal nižší svěcení a začal vypomáhat svému bratrovi v duchovní správě. V roce 1609 byl v Brně vysvěcen na kněze. V následujících deseti letech působil v duchovní správě na více místech, naposledy jako farář v Holešově, kam nastoupil po vystěhovaném evangelickém faráři. V téže době se stává Lobkovicovým důvěrníkem a zpovědníkem.

 

V roce 1619 vypuklo rozsáhlé stavovské povstání proti císaři Ferdinandovi II., které zachvátilo nejen Čechy, ale i Moravu. Povstalci si zvolili za svého krále kalvinistického kurfiřta Friedricha Falckého, který dal vyplenit svatovítskou katedrálu. Na Moravě se děly podobné věci, např. Václav Bítovský nechalzpustošit Hostýn a spálit uctívaný obraz Panny Marie. Když evangelické stavy získávaly navrch, přecházeli mnozí katolíci k evangelíkům, někteří z přesvědčení, jiní proto, aby si zachovali statky a postavení. Jezuité byli vypovězeni ze země, museli tedy opustit i Holešov.

 

Mezitím vtrhla na Moravu polská kozácká jízda, která měla zakročit proti evangelickým pánům. Jak už to v náboženských válkách bývá, nechávala za sebou rovněž spoušť. Vypráví se, že když se vojsko po vydrancování Bystřice přiblížilo k Holešovu, vyšel jim vstříc Jan Sarkander s monstrancí a s průvodem místních katolíků zpívajících Salve Regina. Kozáci se zastavili, postupně se přidávali ke zpěvu a město Holešov ušetřili.   

 

Zpráva o události se brzy roznesla, ale ne všichni v ní viděli zázračné vyslyšení modliteb: kněz Jan byl obviněn z velezrady. Podezírali ho, že on anebo jeho pán Lobkovic sami pozvali vojska kozáků na Moravu. Jan byl zatčen a v olomouckém vězení vyslýchán útrpným právem. Právě obšírná zpráva o Janově mučení byla hlavním pramenem beatifikačního i kanonizačního procesu. Je známo, že barokní způsob útrpného práva byl něčím strašným a za pomoci rafinovaných mučicích nástrojů se většinou docílilo i velmi bizarních doznání. Z tohoto hlediska je pozoruhodná Janova statečnost – ani po trojím stupňovaném mučení žádné z obvinění nedoznal. Podezřelým ze zrady byl sice spíše pan Lobkovic, Sarkander byl vyslýchán především jako jeho důvěrník a zpovědník. Byl na něho činěn nátlak, aby porušil zpovědní tajemství. Když opakovaně odmítal vinu na pozvání vojsk a nechtěl sdělit, co by mohl vědět ze zpovědnice, byla proti němu vznesena mnohá další obvinění z účasti na příkořích vůči protestantům, některá už evidentně smyšlená. Na osobu vězněného kněze Jana Sarkandera se tak v dané chvíli zástupně vylila veškerá zášť, nakumulovaná letitými náboženskými nesváry a nespravedlnostmi, jejichž aktéři stáli na obou stranách.   

 

Jan zemřel na následky trojího mučení dne 17. března 1620 ve vězení v Olomouci. 

 

Za blahoslaveného jej prohlásil papež Pius IX. dne 3. listopadu 1859, ale oslavy blahořečení se konaly až 6. května 1860 (na tento den dnes připadá jeho církevní svátek). Tehdy byly jeho ostatky slavnostně přeneseny z mariánského kostela v Předhradí do katedrály svatého Václava. Část ostatků je dnes uchovávána rovněž v kapli Jana Sarkandera, která stojí v místě bývalé věznice. 

 

Do seznamu svatých jej zapsal papež Jan Pavel II. při své návštěvě Moravy dne 21. května 1995, přičemž veřejně vyslovil prosbu za odpuštění všech křivd, kterých se kdy katolíci dopustili na evangelících v dějinách českého národa. 

  

Slova Jana Pavla II. při kanonizaci Jana Sarkandera:

„Dnes já, papež římské církve, jménem všech katolíků prosím za odpuštění křivd, spáchaných na nekatolících v pohnutých dějinách tohoto národa; zároveň ujišťuji, že katolická církev odpouští všechno zlé, co vytrpěly zase její děti. Ať je dnešní den novým začátkem ve společné snaze následovat Krista, jeho evangelium, jeho zákon lásky, jeho touhu po jednotě věřících v Kristu: ‘Aby všichni jedno byli’ (Jan 17,21).“