Svatý týden a Velikonoční třídení

Svatý týden

Poslední dny postní doby mají název „Svatý týden“. Jsou obecně věnovány památce Ježíšova utrpení, to je však jen jeden pól velikonočního tajemství. Celistvé poselství Velikonoc je obsaženo v tom, že Kristovo utrpení má svůj cíl v Ježíšově zmrtvýchvstání a ve vykoupení člověka.

Velikonoční třídení (triduum)

Vrcholem a středem liturgie křesťanů je slavnost tří velikonočních dnů utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Páně. Toto třídení začíná večerní mší (po západu slunce) na Zelený čtvrtek a končí modlitbou večerních chval o Velikonoční neděli. Slavnost Velikonoc je tak tvořena Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou a Nedělí zmrtvýchvstání. (Podle židovského počítání začínal nový den po západu slunce, proto jsou tyto dny skutečně tři.)

Zelený čtvrtek (letos 5. dubna)

Zelený čtvrtek je dnem připomínky poslední večeře, kterou slavil Ježíš s apoštoly a při níž ustanovil svátost kněžství a eucharistie (tedy svátost Ježíšova těla a krve). V biskupských kostelech (katedrálách) se dopoledne koná bohoslužba za účasti biskupa a všech kněží, kteří mohou přijít. Této mši se také říká Missa chrismatis, protože se při ní světí posvátné oleje – oleum infirmorum (olej nemocných), oleum chrismatis (křižmo) a oleum catechumenorum (olej katechumenů). Dále se při této bohoslužbě obnovují kněžské a jáhenské sliby.

Večer se pak slaví mše svatá se symbolickým mytím nohou učedníkům, rovněž jako připomínka poslední večeře, při které Ježíš umyl svým učedníkům nohy. Umývání nohou bylo úkolem otroků vůči hospodářům domu a Ježíš dal tímto gestem najevo, že nechce vládnout, ale sloužit, a že jeho láska k lidem nemá hranic a vede až k vydanosti ve smrti kříže. Tato mše je rovněž vzpomínkou na Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě, podává se přijímání pod způsobou chleba a vína (těla a krve Krista), utichají zvony a ostatní hudební nástroje. Podle Ježíšova příkladu může během bohoslužby Zeleného čtvrtku biskup či kněz umýt nohy několika věřícím (tradičně dvanácti).

Velký pátek (letos 6. dubna)

Velký pátek je dnem přísného půstu a připomínky Ježíšovy křížové cesty a ukřižování. V tento den se od pradávna neslaví mše, jen liturgická památka, která se skládá ze tří částí: bohoslužby slova, uctívání kříže a přijímání.

Těžištěm bohoslužby slova jsou pašije podle evangelisty Jana. Poukazují na Ježíše – beránka a ztotožňují jeho oběť na kříži s velikonoční obětí na odpuštění hříchů a vítězstvím nad smrtí. Kříž je zde zobrazen jako vítězné znamení vykoupení. Ježíšovo „Dokonáno jest“ na kříži je jeho triumfem. Nápis na Ježíšově kříži (INRI – „Ježíš Nazaretský, král židovský“) napsaný hebrejsky, řecky a latinsky, tedy v běžných jazycích té doby, poukazuje na fakt, že Ježíš přináší spásu lidem všech národů. Jedním z projevů účasti na Kristově utrpení za naše hříchy je velkopáteční půst.

Bílá sobota (letos 7. dubna)

Bílá sobota je připomínkou Ježíšova přebývání v hrobě a jeho sestoupení do podsvětí. Je to den modliteb, rozjímání a postu. Na Bílou sobotu církev neslaví mši.

Velikonoční noc

Velikonoční noc zvěstuje smrt a vzkříšení v jediném celku. Vyjadřuje velikonoční vítězství nad smrtí a „přechod“ (hebr. pesach) z područí utrpení a smrti do života svobody a plnosti. Slavnost Veliké noci je odedávna nocí bdění, v níž křesťané očekávají zmrtvýchvstání Páně a slaví je. Velikonoční vigilie (bohoslužba v předvečer svátku) byla od prvních křesťanských dob noční slavností a končila teprve společným stolováním za rozbřesku nového dne.

Oslava Velikonoční noci má tuto strukturu:

* oslava velikonočního světla (velikonoční oheň, velikonoční svíce – paškál)

* bohoslužba slova

* křestní obřady (svěcení vody, obnova křestních slibů, křest)

* bohoslužba oběti – eucharistie

Neděle zmrtvýchvstání (letos 8. dubna)

Mše této neděle má být co nejslavnostnější. Paškál (velikonoční svíce) – symbol Ježíše Krista, který přemohl hřích a smrt – má být viditelně umístěn v presbytáři (kněžišti) kostela.