TV NOE

Boršice 14.2.2010 - Neexistuje žádná definice, kniha, rada, myšlenka, činnost, filozofický či náboženský směr nebo životní postoj, který by jednoduchým způsobem vyjádřil a všem určil, jak vést správný život. Život, který by dokázal jednoduše a pozitivně změnit natrvalo dění ve světě. Nejspíš se bude neustále dobro potýkat se zlem, tak jak to bývá zobrazováno v nesčetných životních příbězích nebo krásných pohádkách. Pochopení a vysvětlení někdy až marného snažení se hledá těžko, ale díky každému novému zážitku, zkušenosti, neustálé snaze se i po nezdarech aktivně zapojovat do dění okolo nás můžeme snad vidět veselejší budoucnost. Budoucnost, která bude budována na vzájemné toleranci, spolupráci a obětavé snaze pomoci bližním, o kterou nám má jít především. Zapojením se, vytrvalostí a snahou rozvíjet své dobré vlastnosti a zbavováním se těch špatných, ze kterých se může každý ponaučit, budou jistě položeny základní kameny do dalších dnů.

Očekávat život lehký, bezstarostný, bezproblémový, trvale uspokojující je nejspíš malicherné, i když bychom si to všichni tolik přáli. Bez práce nejsou koláče a to platí i o práci na nás samotných a práci s ostatními. P. Anton Kasan je ve farnosti Boršice necelý rok a dokázal svým přístupem nadchnout mnohé. Děti, mládež, střední generaci i důchodce, kteří se ho snaží následovat a podporovat v jeho aktivitách. Po společné akci, Farním plesu, který ještě dva týdny po svém uskutečnění nezapadl do propadliště dějin, nabídl další možnost jak strávit sváteční neděli, a to výletem do Ostravy, kde farníci byli součástí přímého přenosu mše svaté z kostela sv. Václava pro TV Noe.

To tu dlouho nebylo

Tma a ticho, do nichž byla obec ponořena, byly všude, kam jsem se jen podíval, když jsem vyšel ráno ve čtvrt na šest z domu. Čím víc jsem se blížil k návsi, tmy sice neubývalo, ale ticho se měnilo ve směsici hlasů těch, kteří už vyhlíželi autobusy, a těch, kteří postupně přicházeli. Ze tmy se vynořil také jeden z pamětníků dřívější doby, jemuž se při pohledu na zástup lidí, který se na návsi sešel, vybavily vzpomínky na dětství: „Takový počet lidí jsem tu naposled viděl, když se tu prodávalo v sobotu ráno maso. Do fronty jsme si chodili stoupnout už v pátek odpoledne v pět. Střídal jsem se se sourozenci a stálo se celou noc. Protože se v sobotu chodilo do školy, tak až v sedm ráno nás přišla vystřídat maminka."

Chvílemi jsem si myslel, že je nás nějak moc a že i když jsou objednané tři autobusy, někdo bude muset zůstat doma. S mírnými komplikacemi se všichni do autobusů ale dostali, do zavazadlového prostoru se přidaly koláčky jako dárek na uvítanou, pár minut po šesté se zavřely dveře a vyrazilo se směr Ostrava.

Jeden kilometr za druhým

Ani při výletu na relativně krátkou cestu nebyla porušena nepsaná pravidla, takže někteří už za Otrokovicemi vytáhli svačiny, jiní ještě alespoň na chvíli pokračovali ve spánku, zpívaly se písničky a v půli cesty se nezapomnělo ani na krátkou modlitbu za dobrou cestu a boží ochranu. Počasí bylo 14. února na cestování jako stvořené, a tak kilometry, s jednou zastávkou na občerstvení, rychle ubývaly. Proto se každý podivoval, že i když je teprve chvíli po deváté, už jsme v Ostravě.

Za světla bylo vidět, jak všichni září radostí a užívají si tohoto netradičního výletu. A i když věděli, co je čeká, nenechávali se vůbec myšlenkami na přímý přenos rozladit. Jednalo se hlavně o sbor a scholu, která při přímém přenosu měla být nejviditelnější skupinou. „Všechny vás tu vítám, dobré ráno," přivítal za televizi P. Marcel Puvák a všechny zavedl do budovy TV Noe k dodatečné drobné snídani. Scholu a sbor vyzval k následování do kostela, ke krátkému vysvětlení, jak vše bude probíhat.

„Organizačně si musíme povědět základní věci, takže vás teď poprosím o chvíli pozornosti. Jedná se o přímý přenos, je proto zapotřebí mít všechno nachystané a určené, protože v přenosu je vidět každá vteřina. Původní plán byl, že se budete po zpívání střídat, ale pokud to nebude vadit, stůjte všichni společně na jednom místě. Písničky máte vybrané? Ano? Takže jen rozmístění kláves a mělo by to být všechno. Pouzdra na klávesy, batohy, kabáty, které nebudete potřebovat, tak si zanesete do boční kaple, aby to nevypadalo před kamerami škaredě. Díky za trpělivost, zajděte si ještě na koláčky, čaj, záchod, ale v 10.20 by bylo dobré, abyste se vrátili, kdyby bylo ještě něco zapotřebí si říct," shrnul základní informace P. Puvák a všechny vybídl k občerstvení se a dochvilnosti.

Slovo boršického kněze

Za cvrkotu pracovníků z televize, kdy každý věděl, co přesně má udělat, a při zkoušce scholy a sboru, jejichž členové si nanečisto procházeli celou liturgii, jsem se zeptal boršického faráře P. Antona Kasana, jaká byla atmosféra a nálada při cestě do Ostravy v jeho autobuse a proč jedeme my sem, když by mohla televize zavítat k nám. „Cesta byla dobrá a rychlá. Silnice byla suchá, takže jsme tu byli nad očekávání rychle a atmosféra byla úžasná. Zpívalo se, povídalo a přišla na řadu i modlitba. Může to vypadat zvláštně, že 170 lidí jede do Ostravy a přitom by mohlo pár lidí dojet do Boršic. Takto se to ale podaří finančně i technicky nejlépe zajistit. Je to tady jejich domácí prostředí, a tak vědí, jak si vše rychle a pohodlně nachystat. Zároveň ti, kteří vyrazili, mají jistě pěkný zážitek, krásný výlet a lidé mohou jako bonus poznat zákulisí televize," vysvětlil P. Kasan v rychlosti, protože čas, kdy se měly spustit kamery, se blížil.

Za 20 minut začínáme

Protože jsem chtěl být jako vždy u veškerého důležitého dění, první kroky od autobusu mě zavedly do kostela na probíhající zkoušku. Po cestě jsem vypil dva litry vody a ty bez zásadního varování určily směr mého dalšího přesunu, ještě o poznání rychlejšího. Naštěstí to bylo jen přes chodník, do budovy televize, která sousedí také s ostravsko-opavskou diecézí. Ve vestibulu někdo ze zástupců televize všem, kteří si pochutnávali na pozdní snídani, vyjádřil krátké poděkování. „Moc děkujeme všem, kteří jste přijeli. Jsme nesmírně rádi, že vám tuto službu můžeme poskytnout, protože na oplátku vaše účast na nedělní bohoslužbě, která bude vysílána, bude ku prospěchu všem starým,  nemocným, kteří se k naší práci vyjadřují pozitivně ve svých dopisech. Současně je to takové malé poděkování za dary, které naší televizi pomáhají k dalším aktivitám."

Zbývá ještě deset minut do začátku. „Je to prezentace vaší farnosti, takže Pán Bůh zaplať, že jste přijeli. Co se týká mše svaté: V první řadě se podívejte, jestli máte vypnuté telefony nebo alespoň ztišené zvonění, ať nás to neruší. Dále vás poprosím, abyste se všichni aktivně zapojovali do zpěvu a nenechávali to vše jen na sboru. Sv. přijímání bude podáváno na dvou místech, tak výběr, kam půjdete, zvolte rozumně. Ve 12.00 začne přímý přenos z Vatikánu, který se živě tlumočí, takže někdy po půl jedné vás všechny zvu na kompletní prohlídku televize," doplnil P. Puvák již pro všechny, kteří se postupně do kostela přemístili.

Výzva

Hodinová mše uběhla zdánlivě ve vteřině, ze které jsem si zapamatoval, díky pracovním povinnostem, pouze základní myšlenku věnovanou kněžskému povolání, která byla rozvinutá z pastýřského listu od arcibiskupa Jana Graubnera. Tuto myšlenku jsme krátce rozebrali až na cestě zpět spolu se smyslem této akce. „Šlo o nový zážitek duchovního rozměru, o který se každý může podělit s druhými. Tento výlet může být inspirací pro děti na nový dárek v podobě zajištění vysílání TV Noe pro starší nebo nemocné věřící, kteří už nemohou chodit ven mezi lidi. A do třetice - zvolené téma kázání může pomoct těm, kteří váhají nad myšlenkou naplnit svůj život kněžským povoláním, aby přišli a nechali se třeba inspirovat a svou životní cestu odevzdali Bohu," říká P. Kasan.

Nebojte se, to zvládneme

Po přímém přenosu z Vatikánu jsme se rozdělili do tří skupin a následovala vyčerpávající prohlídka všech důležitých místností v zázemí televizní společnosti. „Televize Noe je televizí dobrých zpráv! Má 200 - 300 tisíc diváků a postupně nám jich díky našim pořadům přibývá. Dnes už vysíláme 20 hodin denně a je to takové malé svědectví o tom, že i v naší zemi, která je nazývaná ateistickou, je možné tento druh vysílání ufinancovat zcela výhradně z darů diváků, přispěvatelů a pomoci diecézních sbírek. Za což jsme velmi vděční, protože náklady na provoz a modernizaci jsou nemalé," řekl Petr Kudela, zástupce ředitele. Zmínil také, kdo za všechno může. „S myšlenkou přišel P. Leoš Ryška, když navštívil v roce 1991 italskou stanici Telepace, která tam funguje již 28 let. I když stanice žila výhradně z příspěvků diváků, nebál se, jak sám říká, a pustil se do realizace takového projektu i u nás. První byla práce na dokumentech nebo pořadech pro Českou televizi a v roce 2006 jsme spustili provoz naší TV Noe."

Výňatek z webových stránek www.tvnoe.cz: „Tv Noe je televizní program s etickým rozměrem. Vysílání má pokojný charakter spojený s pozitivním pohledem na svět. Nabízí zdravý životní styl s cílevědomým omezením zobrazování násilí a nemravností. Vysílání je tedy odlišné od vysílání jiných stanic. K tomu přispívá i skutečnost, že žadatel nepočítá s vysíláním reklamy, společnost je nekomerčním subjektem. Tv Noe zprostředkovává zdravé hodnoty a všeobecnou snášenlivost mezi lidmi. Klade důraz na vzdělávání, na kulturní, duchovní a estetické prožitky. Příležitost dostávají rovněž církve, neziskové a veřejně prospěšné organizace. Tv Noe počítá s možností pořizovat vlastní nahrávky i živá vystoupení koncertních a divadelních představení. Program je do jisté míry komplementární s vysíláním Radia Proglas. Tv Noe spolupracuje na několika úrovních s mnoha televizemi obdobného zaměření ve světě."

Autobusy se daly do pohybu

Zde by mohl tento výlet skončit a čekala by nás jen cesta domů. To by ale nesměl v centru salesiánů v Ostravě nyní působit dřívější správce farnosti Boršice P. Jan Gacík. Ten, když se o této cestě do televize dověděl, pozval všechny poutníky - výletníky na společný oběd. „Čas příjezdu byl domluvený operativně, protože nikdo nemohl tušit, jakou dobu zabere kompletní prohlídka televize," zmínil se P. Kasan. Následoval oběd a poté krátké divadelní ukázky místní i boršické mládeže.

„Do Boršic jsem od doby, kdy jsem odešel z této obce, několikrát na pozvání nebo ve vlastním zájmu zajel a jak jinak, než že jsem rád, že jsem mohl všechny přivítat také tady u nás. Toto salesiánské středisko je určené převážně pro mládež, kde mají všichni, nejen Ostravští, možnost se přijít pobavit a jistě i užitečněji strávit volný čas," popsal P. Gacík svou nynější činnost a zavzpomínal také na své působení v Boršicích. „V Boršicích jsem byl v letech 81 - 87. Dnes, když ohlédnu zpět, tak vidím, že jsem zaséval a sklízí se úroda. Děti, kterým jsem se věnoval, mají už své děti a zase je vedou ke správnému životu, který není zaměřený jen na sebe, ale i na pomoc druhým. Všeobecným posláním každého z nás by mělo být, aby do svého životního postoje vnášel tuto myšlenku: Jít sloužit druhým a nejenom si nechat sloužit. Každý chvilku taká pilku, jak se říká. Jeden pomáhá ve chvíli, když může, a podruhé je to na druhém nebo v jiném způsobu pomoci. Mladí dovedou zabavit a získávají další mladé. Starší jim musejí dát zázemí," glosuje P. Gacík.

Těm, co nemohli přijet, Jan Gacík na Slovácko vzkazuje: „Chtěl bych vás všechny pozdravit, protože Slovácko je stále živé a otevřené novým proudům. A také bych chtěl vzkázat, aby si lidé uchovávali živou víru a měli se stále rádi a pomáhali si v každé době. Pokud budete mít možnost, čas a chuť, můžete se u nás v kostele sv. Josefa zastavit."

Samá plus

Televize Noe tyto přímé přenosy dělá převážně se zaměřením na staré a opuštěné lidi a touto formou každé z farností, které si dokáží zorganizovat liturgii a nacvičit zpěvy, nabízí možnost prezentovat se před kamerami. „Přenosy nejsou každý týden. Nikdo se nechce ukazovat a každý by nejspíš chtěl tyto chvíle prožít v soukromí, takže přenosy jsou prokládány vysíláním třeba mše svaté z Vatikánu a jinými akcemi zaměřenými na křesťanskou tematiku,“ říká P. Kasan a uvádí, jak jednoduše se do televize může každá farnost dostat. „To, že se s Marcelem známe, nic neznamená. Kdyby se někdo chtěl přihlásit, stačí, aby napsal nebo se ozval, a po domluvení volného termínu může farnost vyrazit. Stačí, když si zajistí autobusy. Cestou zpět se mohou stavit ještě na některém poutním místě a udělat si tak pěknou neděli.“

S dobrým pocitem se vracel domů každý, kdo se na tuto cestu vydal. „Pro mě byl tento den načerpáním nových sil do další práce. Měl jen jednu mši svatou, takže jsem si mohl trochu odpočinout. Potkal jsem tam milé lidi, které už z nám z naší dřívější spolupráce. Mohl jsem být po boku věřících z naší farnosti. Radost mám z toho, jak zpívala naše mládež a sbor. Tréma se po prvních deseti minutách ztrácela, myslím si, že vše dobře dopadlo. Řídím se radou Jana Krause z Uvolněte se, prosím. Když jsem tam byl na vysílání, tak před zahájením jsem stál na chodbě a pan Kraus se mě zeptal, jestli jsem nervózní. Když jsem mu odpověděl, že ano, tak mi odvětil: „Zůstaňte na modlitbách, vše dobře dopadne," řekl P. Kasan při cestě domů.

Všude dobře, doma nejlépe

„Mně se to líbilo. Bylo to moc pěkné. Bylo to oživení neděle. Nikde jsem v takovém televizním studiu nebyla. Nedovedla jsem si představit, jak to tam funguje, a současně to byl i duchovní zážitek, na který budeme vzpomínat. Mohli jsme navštívit a pozdravit i P. Gacíka, který patřil do naší farní rodiny," vyjádřila dojmy z cesty za všechny jedna z tučapských farnic.

A co hlas omladiny? „Bylo to dobré a pěkné a jsme rádi, že se všem líbilo i naše divadelní ztvárnění, jak nás Bůh miluje a chtěl by se o nás starat. Skutečná realita je sice jiná, ale toto vyobrazení, určitě alespoň trochu, v každém, který má dobré srdce, něco zanechá."

„Na tomto kousku území, kde žijeme, to nezmění ani kněz, ani novinář. Výlet ale jistě stál za to a všem doufám přispěl k dobré náladě. A když takto naplníme každý den, tak se nemusíme trápit, že jsme svět nezměnili, protože jsme přinesli každému úsměv a chuť do dalších dnů v životě," dodal na rozloučenou P. Anton Kasan.

Kostel sv. Václava

První písemná zmínka o farním kostele v Moravské Ostravě pochází z r. 1297 a ačkoliv název kostela v ní není uveden, je téměř jisté, že se jedná o kostel sv. Václava, jehož první stavba v pravděpodobně románském slohu pocházela asi z poloviny 13. století. Po požáru na počátku 14. století - zdaleka ne posledním - byl kostel obnoven. Tuto přestavbu připomíná nejstarší část chrámu - presbytář s žebrovou křížovou klenbou. Původně gotická věž byla přestavěna v renesančním slohu v r. 1594. V průběhu 17. století přibyly dvě barokní kaple s kopulemi a také postranní kaple Panny Marie Karelské.

Chátrající kostel nabyl opět své zašlé krásy až 90. letech 20. století, kdy prošel zásádní opravou a celkovou rekonstrukcí, která odstranila poškození vzniklé zanedbanou péčí a důsledkem důlní činnosti. Byť kostel je výzdobou velmi prostý, provedena byla také rekonstrukce interiéru a podařilo se obnovit mnohé takřka ztracené architektonické detaily.

Jedná se o nejstarší dochovanou stavební památku v Ostravě. Za kostelem sv. Václava se nachází novostavba biskupství ostravsko-opavské diecéze, které bylo postaveno v roce 1998 na místě zbořené budovy průmyslové školy. Budova je možná mnohými odborníky oslavována, laickému návštěvníku však připadá poněkud rušivá vzhledem k historickému vzhledu cenného kostela v těsném sousedství. Rozporuplný dojem vyvolává i obrovská novodobá plastika sv. Hedviky, patronky Slezska, nad vchodem do budovy. P. Princ (psali o nás 24.3.2010 – Dobrý den s Kurýrem)