V Boršicích zahráli poprvé živý betlém

Za symbolem Vánoc, tak jako v třináctém století František z Asissi v Grecciu, když na Vánoce zinscenoval scénu narození Páně v chlévě s živými zvířaty, se odhodlali jít i schola, farníci a lidé v Boršicích. V den narození Ježíše Krista z části hranou a z části vyprávěnou formou se mohli lidé nechat oslovit reálným pohledem na děj časem dávno zavátým, ale každým rokem oprašujícím se, aby bylo nabízeno k oživení lidskému uvědomění, kam směřuje jeho konání

Každé lidské počínání má svůj příběh. Všemu předchází myšlenka. Ta se postupně stává potřebou a následně pokud štěstí, okolnosti, odhodlání přeje, se stane skutečností. Ne jinak tomu bylo v Boršicích, protože plány přinést oživení a zatraktivnění života s vírou, která předkládá ozdravnou radost z jejího propojení s uvědoměním si její podstaty pro všechny bez rozdílu, klíčilo již pěknou řádku let. "Nadšení bylo i dříve, ale teprve letos, se vše podařilo zrealizovat. Nikdo z nás neřešil takovou věc třeba v půlce roku, aby se to vše připravilo v čas a pořádně. Letos jsme ten nápad otevřeli sice také později, ale s nadšením, které nás provází celý rok, jsem se do toho i tak narychlo pustili," popisuje Petr Výstup při dodělávkách na stavbě betlému. Kdo v přes vánoční svátky našel chvíli pustit si TV NOE, která nabízela řadu dokumentů, mohl zjistit, kam až sahá nejenom historie připomínání si různou formou Vánoce, ale také výstavba betlému ve Vatikánu na nám. sv. Petra, kdy k tradičnímu vánočnímu stromu přidal živý betlém až Jan Pavel II. "U nás to samozřejmě jiné, ale snažíme se do toho vložit, co jen můžeme, a možnosti nám dovolí. Ale zjistili jsme, že stačilo požádat a ve všem nám bylo vyhověno. Dřevo máme z Valachů z předcházející farnosti, kde působil náš P. Anton Kasan, o většinu zvířat se postaral starosta, neživé zvířátka a postavy zase nakreslily Eliška Výstupová a Klárka Zahrádková," přidává Výstup a dokazuje slova, že když se chce, tak jde vše. Zapojení nastalo napříč všemi generacemi. "Jesličky a celý betlém jsem dělal s dědou, který je tesař. Trvalo to tři dny, než jsme to dali dohromady. Je to improvizace, ale dědu také napadlo, že viděl kdysi v televizi, že bychom to mohli obouchat jehličím. Není to přesná kopie chléva, kde se Ježíš narodil, snažíme se to uzpůsobit našim zvyklostem a podmínkám," říká Výstup a nad chlév připevňuje betlémskou hvězdu. Mezi mnoha detaily z jednotlivých evangelií, které se týkají Kristova narození, je to právě betlémská hvězda, hlavní a velmi významný prvek. Je to hvězda, které se ukáže třem králům, a ti putují poklonit se neznámému dítěti. Nejspíš tak jako andělská zjevení vše zůstane tajemstvím.

Nemůžeme se dozvědět, proč se odhodlali a následovali malé světlo, které viděli na noční obloze. Snad jejich pohanská víra, jejich přirozená inteligence, jejich schopnost pozorovat přírodu a lidi, jim dávalo tušit a následování světla došli ke Kristu. Je to jistý ukazatel i pro dnešní dny. Víme, kam směřujeme, co následujeme, jaké bude naše zjištění?

I v dost nepříjemném počasí se prostor před kostelem sv. Václava již před třetí hodinou začal velmi rychle zaplňovat. Na návštěvníky čekalo hodinové představení s několika zásadními obrazy, kterými je tento děj představován. Hlavního úkolu se ujali vypravěči, kteří k jednotlivým scénám zmínili jejich význam. "Čerpali jsme všude možně, ale převážně z Bible a jednotlivých evangelií, které tuto skutečnost popisují. Kromě pastýřů, kteří mají po jedné větě a tří králů, kteří když se přícházejí poklonit zpívají, jde ryze o pantomimickou formu," vysvětluje Stanislav Výstup, jeden ze tří králů.

V paralele skutečnosti, která vedla pastýře a tři krále v následování onoho světla bychom mohli vzít i snahu všech, kteří se podíleli na přípravách, realizaci nebo se stali důležitými přihlížejícími. "Při tvorbě textu jsem si vzala Matoušovo evangelium a porovnávala s ostatními. Někde chyběla Alžběta, jinde zjevení anděla a něco jsem čerpala z internetových stránek www.pastorace.cz. Našla jsem i duchovní návody kněží, kteří už vědí, jak s textem správně pracovat. Nejvíc jsem si dala záležet na scéně zjevení anděla, které je v přesahu reálného dění a je velmi těžké jej pochopit," prozrazuje Eva Hlaváčková, která měla na starost přípravu textu.

"Všem se snažíme ukázat prostřednictvím živých obrazů, co si v tyto dny připomínáme. Druhým aspektem je děti stmelovat, kdy se snažíme dělat pro ně spousty aktivit. Překvapuje nás a těší, že se k nám přidávají a touto formou se mohou reálně zapojit do duchovního života novým způsobem, než když pouze sedí a poslouchají v kostele," přináší Mirek Zemánek svůj pohled a slova se snaží podpořit informací, že rozdělení postav vyplynulo zcela automaticky. "Moc jsme to neřešili. Eliška Výstupová, to je klasická Marie, Josef Krpálek je klasický Josef a Kája Zahrádková, to je anděl jako vyšije. Do toho jsme chtěli zapojit také děti z minispolča i boršickou pentličku, což se podařilo."

Výzvou k účasti a samotná návštěva lidí by neměla být jen společenskou účastí a ujištěním, ale uvědoměním si vážného sdělení, k hledání, předkládání, oprašování a udržování životního světla víry. "Všechny události kolem našeho Spasitele se odehrávali v reálném životě a naší snahou je si je připomínat právě jinak než pouze v kostele. Křížová cesta byla mezi ulicemi města, narození bylo ve chlévě, proto se snažím podporovat společnými silami obrodit ducha i jinými než tradičními zvyklostmi. Návštěvou dokazujeme, že se necháváme oslovit jeho učením, slovy, činy a v neposlední řadě životními postoji. Vše se zdá být velmi jednoduché, ale život sám je velmi složitý a i když je člověk hříšný nemůže ho toto zjištění omlouvat k neaktivnosti rozvíjení svého ducha," přidává P. Anton Kasan ve společném kruhu všech zainteresovaných.

Po ukončení představení byl pro všechny na zahřátí připravený svařák nebo čaj, pro děti velké lákadlo živé zvířátka a pro ty nejvytrvalejší niterné sdělení a povídání si zážitků, které všechny úspěšně spojuje v trvalé pouto.                                                           (Pavel Princ)