ŽIVÁ KŘÍŽOVÁ CESTA

Boršice 2.4.2010 - Ukřižování Krista, událost spojenou s nejvýznamnějším poselstvím křesťanských svátků, si připomněli v Boršicích živou křížovou cestou. Při teplotě 10 °C, kdy většina z dvě stě padesáti účastníků přišla v zimním oblečení, se boršická mládež nenechala odradit a v odpoledních hodinách se pustila do vyobrazení Kristovy poslední pouti.

Na symbolické cestě bylo připraveno čtrnáct zastavení. Čtyři radostná a deset bolestných se symbolickým komentářem a úvahou, co pro nás Ježíš Kristus i v dnešní době znamená a co nám, pokud chceme, přináší. Jak jeho slova nebo postoj k životu můžeme rozvíjet v životech vlastních.

„Rad nebylo třeba. Mládež je tu velmi aktivní a nápaditá, za což jsem rád. Pořád se chtějí scházet a dělat něco pro farnost, lidi a obohacovat sebe i ostatní. S myšlenkou živé křížové cesty přišli sami. Pro inspiraci k dialogům a vizuálnímu ztvárnění si pustili na faře filmové zpracování Umučení Krista. Nechali si vyrobit kříže, vyčistili zahradu. Osobně jsem byl spíš jen ten, který stál po boku, třeba když jsme kupovali dřevo a lana. Nechal jsem tomu všemu volný průběh," popsal P. Anton Kasan, duchovní otec boršické farnosti.

Vizuální ztvárnění, v kterém si mladí Boršičané, s malinkou nadsázkou, nezadali s profesionálními herci, zaručovalo všem zúčastněným emotivní zážitek. Dvacetičlenný realizační tým, z toho čtrnáct herců, se prokřehlý po hodině a půl sešel na faře. Ze svého kruhu si za tiskové mluvčí vybrali bratry Výstupovy, aby popsali, proč si zvolili právě toto téma.

„Chtěli jsme ukázat jiný způsob křížové cesty než ten, který prožíváme v kostele v obrazových zastaveních. V kostele se chodí kolem obrazů a jedná se spíš o rozjímaní a zamýšlení se nad vyřčeným slovem. Myšlenka nás napadla už před několika roky, ale chtěli jsme všechno napřed pořádně promyslet. A odkud jsme čerpali? Bylo to ze světového setkání mládeže v Sydney v roce 2008, kde byl tento způsob předveden. Letos jsme to navrhli otci Antonovi a ten byl rád, že chceme něco tvořit," řekl Michal Výstup a jeho starší bratr Petr přidal, co vše bylo zapotřebí a také to, jaké mají plány do budoucna. „Nacvičování nebylo až tak náročné, zabralo jeden den. Spíš bylo těžší si připravit text a domluvit se co a jak. K tomu dvě sobotní brigády na farské zahradě. Na příští rok uvidíme. Pokud bude zájem, zopakujeme křížovou cestu ještě jednou, anebo ji můžeme ještě rozšířit třeba o pašije. Bylo by to sice těžší, ale proč ne? Záleželo by na čase a počtu dobrovolníků." „S reakcí lidí jsme spokojení a jsme rádi, že nás přišli podpořit," děkuje bratrské duo za všechny.

Poslední, čtrnácté zastavení a uložení Kristova těla do hrobu proběhlo v pozdních večerních hodinách po velkopátečních obřadech.  P. Princ (psali o nás 7.4.2010/Dobrý den s Kurýrem)